UNIX - to nejnutnejsi

To nejnutnější z UNIXu

Tento text je velmi stručná informace o operačním systému Unix. Člověku, který má konto na unixovém serveru a chce ho používat k práci s elektronickou poštou a toulkám po Internetu by měla postačovat.

Předpokládá se pouze, že čtenář je obeznámen s prací na běžném osobním počítači a s jeho operačním systémem MS-DOS a dále že již zvládl se pomocí programu TELNET na unixový server přihlásit.

Úvodem:

Unix byste našli na většině serverů Internetu. Je to víceuživatelský operační systém což znamená, že na počítači s Unixem může pracovat více lidí současně.

S Unixem se komunikuje pomocí terminálu. V minulosti to bylo specializované zařízení, které se skládalo z obrazovky a z klávesnice a bylo k serveru připojeno přímo nebo přes modem. Dnes většinou jako terminál slouží běžný osobní počítač s programem TELNET, který se serverem komunikuje pomocí počítačové sítě.

Zvláštnosti Unixu

Člověk znalý práce s osobním počítačem si musí uvědomit několik zvláštností, které ho mohou překvapit:

UNIX rozlišuje malá a velká písmenka ve jménech souborů a programů, loginech a heslech. Napíšete-li tedy např. příkaz
```
 mutt 
```
není to totéž jako
```
 MUTT 
```
Jedinou vyjímkou jsou jména počítačů a adresy elektronické pošty.
Jméno souboru v MS-DOSu může být nejvýše osm znaků dlouhé s příponou tří znaků, např. SMLOUVA.TXT, T602.EXE apod. Unix poskytuje větší možnosti, avšak chcete-li v budoucnu přenášet soubory mezi serverem a vaším osobním počítačem, doporučuje se dodržovat zvyklosti MS-DOSu.
Soubory, jejichž jméno začíná tečkou, např.
```
 .login .cshrc 
```
jsou neviditelné - používají se hlavně jako konfigurační soubory. Více viz příkaz ls na výpis obsahu adresáře.
Pro oddělení adresářů se v Unixu používá lomítko, zatímco MS-DOS používá zpětné lomítko:
```
MS-DOS - C:\SMLOUVY\PRODEJ.TXT         Unix - /usr/users/novakj/smlouvy/prodej.txt
```
Jak jste si také všimli, Unix nemá označení logických disků A: B: C: atd.
Ekvivalentní ovládání Nesmí vás také překvapit způsob ovládání programů. Pro práci s unixem se totiž používaly terminály nejrůznějších typů a každý měl jiný počet tlačítek na klávesnici. Programy se proto nespoléhají na to, že na terminálu je např. tlačítko F2, ale počítají s tím, že tam nemusí být. Proto má každý program i tzv. ekvivalentní ovládání. V popisu programu je pak např. napsáno:
```
Ulož soubor na disk a skonči program - F2 (Ctrl-K-X)
```
Což znamená: Stisknutím tlačítka F2 uložíte soubor a ukončíte program. Pokud to nefunguje, stiskni současně tlačítka Ctrl, K a X. To bude fungovat vždy.

Domácí adresář

Z MS-DOSu je člověk zvyklý na to, že má celý počítač pro sebe. V Unixu má každý člověk vyhrazený svůj domácí adresář, kde si může dělat co chce. Nikam jinam se nedostane - na druhou stranu ostatní se nedostanou k němu (samozřejmě pokud to správce serveru tak nastavil). Jméno domácího adresáře je obvykle odvozeno od loginu člověka. Např. kdo má login jirkaj, bude mít domácí adresář /usr/users/jirkaj

Základní příkazy

Následuje tabulka základních příkazů a jejich ekvivalentů, které znáte z MS-DOSu.

              UNIX                                    MS-DOS ekviv.
              ------------------------------------------------------

              pwd
 - vypíše jméno adresáře              -

              ls
  - vypiš obsah adresáře              DIR

              cd
  - přejdi do adresáře..              CD

              more
  - výpis obsahu souboru            MORE

              rm    - smazání souboru                 DEL

              cp    - kopírování souboru              COPY

              mv    - přesun souboru                  -

              mkdir - vytvoření adresáře              MKDIR nebo MD

              rmdir - smazání adresáře                RMDIR nebo RD