První verzi tohoto článku - stručné povídání o Internetu jako úvod k přednáškám o této počítačové síti - jsem napsal v roce 1994. Dnes jsem si ho po dlouhé době přečetl a zděsil jsem se. Internet se za těch pár let neuvěřitelně změnil. Něco jsme předvídali, něco jsme si nedokázali ani představit. Prosím proto toho, kdo bude tuto opravenou verzi číst v budoucnosti (při rychlosti vývoje Internetu za pár měsíců, rok, dva), aby vzal v úvahu dobu, ve které tento článek vzniká.
Stručně: Internet je dnes bezesporu největší počítačová síť na světě. Kolik je v něm zapojeno počítačů se dá uvést pouze odhadem, protože jejich počet se neustále zvětšuje. Internet dnes propojuje všechny kontinenty a většinu států světa. Dalo by se říci, že sestává z velkého množství "menších" sítí, které jsou navzájem propojené a používají určitou sjednocující technologii. V poslední době dochází navíc k prolínání "klasického" Internetu s celosvětovou telefonní sítí a sítí mobilních telefonů.
První velká síť v České republice, která byla zapojena do Internetu, byla síť CESNET - Česká akademická počítačová síť. Za zmínku snad stojí, že jeji původní název byl FESNET (Federální akademická počítačová síť) a původní návrh prý dokonce FERNET (ten se však neprosadil :-).
Dnes je CESNET jedna z více komerčních firem, které u nás "poskytují připojení k Internetu" a Internet už není čistě akademická záležitost, o tom však více dále.
Pokud se setkate s názvem PASNET, jde o sdružení pražských vysokých škol a Akademie věd, které provozuje v Praze metropolitní síť. Propojuje pracoviště členů sdružení i dalších organizací a zajišťuje připojení do Internetu přes sítě CESNET a TEN-34CZ.
Internet můžeme použít obecně ke dvěma věcem. Jednak k tomu, abychom se lépe domluvili s jinými lidmi z celého světa, jednak abychom našli informace, které nás zajímají a které potřebujeme nebo naopak abychom "vystavili.
Základní prostředek pro komunikaci s jinými lidmi pomocí počítačové sítě je elektronická pošta neboli e-mail. Jak asi tušíte, jde o to, že dopis nepíšeme na papíru, ale na obrazovce. Aniž bychom ho potom tiskli, postará se počítačová síť o to, aby se dopis objevil na obrazovce adresáta. Ušetří se spousta papíru - ekologické, že?
Ale vážně, elektronická pošta má velké výhody. Hlavní výhodou je rychlost. Dopis poslaný na druhou stranu zeměkoule tam dorazí během několika sekund. Rychlé je to tedy jako telefon. Na rozdíl od telefonu si to však ponechává veškeré výhody dopisu - neobtěžuje zvoněním, ale vyčká až přijdeme do práce či odejde návštěva. Dopis se dá připravit pečlivě předem. Na rozdíl od faxu není problém rozeslat kopie stovce lidí. Podle zkušeností je elektronická pošta (zkráceně e-mail ci email) ideální pro korespondenci se zahraničím - zařizování zahraničních cest, pořádání kongresů, zasílání příspěvků do sborníků, komunikaci s domovem pri delších pobytech v zahraničí. Ovšem s tím, jak pronikají počítače na pracovní stoly, má e-mail své výhody i při komunikaci v rámci školy či fakulty.
Pomocí elektronické pošty jsou realizované tzv. e-mailové konference nebo listy, ve kterých mohou spolu diskutovat na konkrétní téma skupiny lidí. Stejnou funkci mají i diskusní fóra a nástěnky realizované pomocí WWW.
Kromě pošty existují v Internetu i nástroje pro interaktivní komunikaci - buď psaním textu (co píšu se v reálném čase ukazuje na obrazovce mému protějšku a naopak) - nebo přenosem zvuku a obrazu (podle možností více či méně kvalitní).
Specifickým jevem v Internetu v poslední době je hromadné rozesílání nevyžádaných dopisů, tzv. spam. Je totiž technicky jednoduché a levné (pro odesílatele) poslat kopie dopisu na adresy stovek tisíc lidí. Jde o reklamní nabídky na určitý výrobek, častěji však pyramidovou hru, dopis štěstí apod. Jistě znáte domovní poštovní schránky přetékající reklamními letáky - k podobnému jevu může dojít i ve vaší schránce elektronické pošty v Internetu. Ovšem na rozdíl od klasické pošty, kdy všechny náklady na poslání reklamy hradí odesílatel, platí vše u e-mailu příjemce. Z toho důvodu patří rozesílání spamu mezi prohřešky proti internetové etice.
A pro úplnost se musím zmínit i o existenci kolektivních síťových her provozovaných v Internetu.
Internet dneška je především "surfování" - World Wide Web (WWW). Bez větších technických znalostí, pouhým klikáním myší, si může člověk z domova či od pracovního stolu prohlížet informace uložené na počítači kdekoliv na zeměkouli a přecházet z jedné "stránky" na druhou. Současně je možné poměrně jednoduchým způsobem informace ve WWW publikovat, "vystavit". Za zlomek ceny "klasické papírové" publikace jsou pak informace dostupné všem uživatelům kdekoliv na světě... Nadchla tato možnost i vás? Chcete se "brouzdat" v množství informací na Internetu vystavených, případně zveřejnit své vlastní?
Především díky systému WWW došlo k masovému rozšíření Internetu v posledních letech a k nárůstu objemu dat v něm dostupných.
V Internetu lze dnes najít časopisy, noviny, odborné publikace, archivy volně šiřitelných programů, zpravodajství, předpověď počasí, kurzy koruny, jízdní řády vlaků a autobusů, stránky různých fanklubů... Přes Internet jsou např. dostupné katalogy knihoven. Zajímá-li vás například umělá inteligence, můžete si najít v katalogu seznam knih s touto tematikou, které vyšly v posledních dvou letech. Vypsat si, které knihovny tyto knihy mají ve fondu, zjistit si, zda nejsou zrovna vypůjčené, knížku si zamluvit a dojít si pro ní. V některých případech může dokonce knihovna na požádání udělat kopie vyžádaných stránek a poslat je vám elektronickou poštou.
Aby se člověk dokázal v záplavě informací orientovat, vznikly v Internetu různé tematické seznamy, indexy a služby, které jsou schopné najít informace podle zadaných klíčových slov. Ovšem pozor - Internet svou podstatou je a doufejme zůstane poněkud chaotický. Nikdy nebudete mít jisotu, že jste našli vše co jste hledali, na druhou stranu máte naději, že se dostanete k informacím, které se jinde získat nedají.
Zárodek Internetu vznikl v USA jako počítačová síť pro vojenské účely, později se změnil v síť pro akademické a výzkumné účely, rozšířil se po celém světě až je z něj to, co je teď. Vysoké školy už dávno (dávno znamená při prudkém vývoji v této oblasti pár let nebo dokonce měsíců) nejsou jedinými uživateli Internetu. Komerční firmy ho používají pro komunikci se zákazníky a mezi sebou, obyčejní lidé surfují Internetem z domova, posílají si e-maily, hrají hry, dostávají a čtou reklamy, nakupují, kontrolují stav svého konta v bance. Obchod a zábava jsou dnes nedílnou součástí Internetu a jsou to významné síly, které ho ženou vpřed.
Na tuto otázku je velmi složitá odpověď. Zjednodušeně se dá říct, Internet je vlastně velké množství vzájemně propojených sítí (městská, meziměstská, národní, mezinárodní síť...). O každou síť se stará určitý provozovatel, provider (např. CESNET, EUNET, PVT...). Ten také připojuje koncové uživatele (např. školu, firmu, obyčejného člověka) a vybírá od nich peníze na provoz své sítě a na propojení s ostatními sítěmi. Platba může záviset např. na čase, po který je počítač připojený k Internetu, na množství přenesených dat nebo na množství informací, které koncový uživatel může "vystavit".
A kde se vzaly všechny ty zajímavé informace, které na Internetu jsou? Kdo zaplatil jejich "vystavení"? Klasicky si koncový uživatel za přístup k určitým informacím (např. burzovní zprávy) připlácí tomu, kdo je vystavuje. Častěji jsou však zajímavé informace k mání zadarmo, platí je ten, který je vystavil. Proč? Buď mu to přináší užitek přímo (například zveřejněním svého katalogu v elektronické formě na Internetu firma ušetří za tisk papírových katalogů a poštovné, zpřístupnění rejstříku firem může státní správě ušetřit náklady na administrativu, která by vyřizovala klasické dotazy) nebo nepřímo prostřednictvím reklamy, kterou jsou užitečné informace obalené (tímto způsobem je financována většina časopisů a vyhledávacích služeb - stojí za povšimnutí, že v tomto případě vystavení informací částečně hradí koncový uživatel tím, že platí za přenos "obalu" z reklamy na svůj počítač). Nebo je člověk - vystavovatel - prostě fanda a chce podporovat to, co má rád, chce proti něčemu protestovat, prostě být viděn a slyšen a dát najevo svůj názor.
Používáte-li Internet v zaměstnání, musíte se zpravidla řídit pravidly pro používání sítě, která stanoví plátce - zaměstnavatel. Ale i když si platíte Internet sami, nemůžete dělat "za svoje peníze všechno co chci". Jako v životě i v Internetu existují jistá nepsaná pravidla a etika.
Co bude dál? Málokdo si to troufá předvídat. V každém případě se počítače a datové sítě čím dál tím víc stávají součástí našeho života. Přináší nám nové možnosti, které obohacují náš život a které jsme si před několika lety nedokázali představit. Pomocí mobilních telefonů může být dnes každý kdekoliv "on-line" - napojený na síť s možností kdykoliv komunikovat s kýmkoliv a s čímkoliv. Na druhou stranu se stáváme na těch miliónech neustále běžících počítačů, vysílačů a kabelů čím dál tím víc závislí. Bude mít jednou pro společnost větší cenu udržet za kritické situace v provozu spíš uzel počítačové sítě než nemocnici? Bude mít tahle otázka pro lidi v budoucnu ještě smysl?